Olomouc, kostel sv. Michala - organs

Barokní skříň pochází z dvoumanuálových barokních varhan (1706, II/34) od Jana Davida Siebera (1670–1723) , které byly do kostela sv. Michala přeneseny ze zrušeného kostela v Klášterním Hradisku. Zakoupení varhan tehdy sponozoroval olomoucký měšťan František Tauber. Varhany nahradily dosavadní dvoumanuálový svatomichalský nástroj, který byl přesunut do kostela sv. Ducha v Opavě (dnes ho tam již nenajdeme). Přesuny varhan realizovala varhanářská dílna Staudingerů z Andělské hory. Autorem výzdoby skříně je olomoucký řezbáž J. Sturmer. I při pohledu na kůr je zřejmé, že byla skříň původně stavěna pro jiný prostor.

Vlastní barokní nástroj se vlivem řady přestaveb nedochoval. V průběhu 19. století proběhlo kvůli špatnému stavu nástroje několik oprav a nakonec byly firmou Brauner postaveny nové varhany (1898, II/34), jejichž tehdejší dispozice je k vidění zde. Barokní skříň byla při přestavbě rozšířena o střední díl. Nové varhany představovaly jeden z prvních nástrojů s pneumatickou trakturou na našem území a disponovaly řadou zajímavých pomocných zařízení. Při stavbě bylo použito pouze několik rejstříků ze starých varhan (šlo však patrně o píšťaly pocházející z přestaveb, nikoli Sieberovy původní). Sieberův píšťalový fond však Braunerově firmě posloužil k výstavbě menších mechanických varhan (1898, I/9), umístěných dodnes na pravém bočním kůru kostela.

Současný univerzální a koncertně disponovaný nástroj z r. 1975 pochází od firmy Rieger-Kloss a využívá část píšťal z Braunerových varhan. Bez započítání transmisí a extenzí má nástroj 50 rejstříků, což z něj spolu s varhanami katedrály sv. Václava (1886, III/50) činí druhý největší nástroj v Olomouci. Zvuk nástroje byl zachycen i na množství CD nahrávek.

Pro menší liturgické slavnosti se používá nedávno zrekonstruovaný historický nástroj v přilehlé kapli sv. Alexeje (1870?, I/5), který postavil Karl Neusser (1844–1925).