Název „Továrna na varhany“, zavedený po znárodnění firmy
Rieger
a jejím sloučení s dílnou
Josef Klosse
(1885–1963)
, je později změněn na obchodně vhodnější „Rieger-Kloss“. První léta po 2. světové válce jsou spojena s nedostatkem kvalifikovaného personálu, způsobeného odsunem německých pracovníků.
Od 40. let firma pokračuje v konstrukci nejběžnějších varhan s pneumatickou trakturou a kuželkovou vzdušnicí. Později se u velkých nástrojů začíná používat traktura elektrická. Od 70. let se úspěšně rozvíjí modernější typ mechanických varhan se zásuvkovou vzdušnicí, exportovaný i do západoevropských zemí. Rieger-Kloss tedy vyrábí všechny typy traktur.
Navzdory proticírkevní politice režimu je firmě umožněno stavět velké množství varhan v církevních objektech. Častý je však také export velkých varhan do koncertních sálů, především ve východní Evropě. Hlavními osobnostmi, které určují koncepční směřování závodu, jsou Ota Veverka a později od r. 1971 Bohumil Plánský (1932-2012). Závod také spolupracoval s předními českými varhaníky, např. s Jiřím Reinbergerem (1914-1977).
V rámci varhanářských podniků působících před r. 1989 v Československu je Rieger-Kloss nejvýznamnějším a nejkvalitnějším. Po r. 1989 dochází k útlumu ve výrobě, řada varhanářů působících v podniku se osamostatňuje. V současné době již firma neexistuje. S působením firmy Rieger-Kloss je spjato i založení dodnes fungující Střední umělecké školy varhanářské v Krnově.
Od r. 1945 firma postavila okolo 700 nástrojů. Z množství velkých nástrojů s pneumatickou nebo elektrickou trakturou postavených v církevních objektech vybíráme tyto:
-
Olomouc, kostel sv. Michala
(1975, III/50)
-
Olomouc, Husův sbor
(1948, III/38)
-
Opava, kostel sv. Vojtěcha
(1949, III/54)
-
Uherské Hradiště, kostel sv. Františka Xaverského
(1948, III/35)
-
Valašské Meziříčí, Nanebevzetí Panny Marie
(1957, III/59)
-
Zábřeh, kostel sv. Bartoloměje
(1955, III/47)
Rieger-Kloss postavil i řadu velkých varhan pro koncertní sály, obvykle již s mechanickou trakturou, např.:
-
Praha, Rudolfinum
(1974, IV/63)
-
Praha, HAMU
(1993, III/41)
-
Brno, Besední dům
(1981, III/48)
- Zlín, Dům umění (1983, III/44)
-
Pardubice, Sukova síň
(2004, III/45)
-
Ostrava, Janáčkova konzervatoř
(1997, III/41)
-
Uničov, klášterní kostel Povýšení sv. Kříže
(1987, III/46)
Firma se věnovala i opravám a rozšiřování historických nástrojů, např.:
-
Olomouc, kostel sv. Mořice
(1968, V/95)
-
Most, kostel Nanebevzetí Panny Marie
(1991, III/64)
Novodobý náhled na nástroje firmy Rieger-Kloss vnímá kriticky nižší kultivovanost zvuku jednotlivých rejstříků a také stylovou nevyhraněnost (univerzálnost) rejstříkových dispozic.