Olomouc, kostel sv. Mořice, velké varhany - varhany

Starší historie

Kostel sv. Mořice byl založen ve 13. století olomouckým biskupem Brunem ze Schaumburgu (1205-1281) a plnil úlohu hlavního městského kostela. Jeho současná podoba pochází z gotické přestavby v 15. století.

Dvoumanuálové varhany s pedálem a několika jazykovými rejstříky stály u sv. Mořice již v 16. století, kdy byl hlavní kůr ještě nad sakristií. Dochovala se jejich dispozice. Tyto varhany však byly zničeny při požáru města v r. 1709. V prvních letech po požáru postavil místní varhanář Antonín Jiří Schack (†1719) malý pozitiv v presbytáři kostela (1716, I/6) a na západní straně kostela byl vybudován nový kůr, určený pro plánované velké varhany.

Stavba barokních varhan

Současný nástroj na kostelním kůru patří k nejvýznamnějším dílům proslulého vratislavského varhanáře Michaela Englera (1688–1760) . Rozestavěn byly již od r. 1729, kdy probošt František Řehoř Giannini (1693-1758) uzavřel smlouvu na dvoumanuálový nástroj s olomouckým varhanářem Josefem Emanuelem Heintzlerem (1691-1736). Ani v r. 1736, kdy Heintzler zemřel, však varhany nebyly dokončeny a po smrti dalšího varhanáře pověřeného dostavbou, kroměřížského Kryštofa Zikmunda Klembta (1678-1736), převzal nakonec r. 1737 zakázku Michael Engler (1688-1760).

Stavba varhan pak trvala až do r. 1745. Engler použil píšťalový materiál rozestavěných Heintzlerových varhan, ale značně změnil a rozšířil jejich koncepci. Výsledný nástroj měl po dokončení 3 manuály a 44 rejstříků - velikostí tak překonal tehdejší Sieberovy varhany u sv. Tomáše v Brně (1700, III/40) a stal se již tehdy největším na Moravě (viz kompletní dispozici). Oproti Heintzlerově koncepci i oproti jiným svým třímanuálovým nástrojům Engler nepostavil zadní pozitiv v zábradlí, ale celé varhany umístil do jedné velké skříně - horní stroj (Oberwerk) se nachází nad hracím stolem, spodní stroj (Unterwerk) ve spodní části po stranách.

V manuálech Engler disponoval i jazykové rejstříky ( Trompet 8' , Vox humana 8' ) a hluboký Principal 16' , což pro naše barokní varhanářství nebylo typické a ukazuje to na Englerovo zakotvení ve slezských varhanářských tradicích. Oproti u nás běžným varhanám té doby chybí ve spodní oktávě klaviatur pouze tóny Cis a Dis, nikoli však Fis a Gis (nástroj tedy nemá tzv. krátkou oktávu). I přes věhlas Englerových varhan zůstala jejich velkorysá koncepce v našem prostředí raritou a neovlivnila budoucí charakter moravského barokního varhanářství.

Za své dílo Engler nedostal dostatečně zaplaceno a o peníze se později soudil ještě jeho syn. Výzdoba varhanní skříně je dílem olomouckých sochařů Filipa Sattlera (1695-1738) a jeho žáka Jana Antonína Richtera (1712-1762), kteří se podíleli i na výzdobě kostela - pro podrobnosti a detailní fotografie viz literaturu na konci stránky.

Další osudy varhan

V 19. století došlo u varhan k menším přestavbám: – V roce 1843 rozšířil vídeňský varhanář Christoph Erler (1780-1854) pedálový stroj o jazykové rejstříky Contraposaune 32' a Clarino 4' . – V roce 1896 provedl romantizující úpravy nástroje Josef Mader (1857-1935) z Hraničných Petrovic u Šternberku - mixturu horního stroje vyměněnil za Salicional 8' a píšťaly Gamby 8' v hlavním stroji nahradil novými. Mader také do všech manuálů a pedálu doplnil dosud chybějící tóny Cis a Dis a nástroj přeintonoval. – Úpravy provedené v 19. století zachycuje přehledné srovnání dispozic.

Generální opravu, spojenou se zásadním rozšířením varhan a zavedením elektrické traktury, provedla v letech 1959-1969 krnovská firma Rieger-Kloss z iniciativy varhaníka a organologa Antonína Schindlera (1925-2010). Byly také navráceny některé nestylové zásahy z 19. století. Rozšíření o dva další manuály a nový pedálový stroj je zřetelné při porování dispozic. Již od r. 1969 varhany hostí renomovaný Mezinárodní varhanní festival . Původní mechanická traktura a skvostný hrací stůl, umístěný ve skříni varhan, zůstaly zachovány. Varhany je však možné ovládat i z novodobého elektrického hracího stolu.

Vhodnost dobově podmíněných zásahů, ke kterým došlo v rámci rozšíření varhan na pětimanuálový univerzální nástroj, je předmětem diskuzí. Nástroj však díky přestavbě drží titul největších varhan v České republice co do počtu rejstříků; největší počet píšťal mají varhany u sv. Jakuba v Praze (1705, IV/91) . Plán velkorysé přestavby umožňující vznik varhanního festivalu byl zřejmě v době komunismu jedinou možností, jak zachránit chátrající kostelní nástroj.

Současnost

Od 90. let se u varhan začaly projevovat problémy s elektronikou hracího stolu, řešené spíše dílčími opravami. V roce 2022 bylo dokončeno celkové restaurování varhan za téměř 38 milionů Kč, na kterém se kromě slovinské firmy Škrabl spolupodílela olomoucká firma Ivo Roháče . Při restaurování byla zachována současná rejstříková dispozice - nedošlo tedy k další přestavbě, ani k puristickému navrácení dispozice do původního stavu z r. 1745. Doplněn byl pouze unikátní hluboký rejstřík Untersatz 64' . Zachován byl rovněž novodobý hrací stůl ze 60. let 20. století, v současnosti již památkově chráněný.