Galerie varhanních skříní
Zobrazeno 42 fotografií
Rieger 42 1873–1945 (Krnov)
Naše největší, nejproduktivnější a světově nejznámější varhanářská firma vznikla v Krnově (něm. Jägerndorf) poté, co bratři Otto Rieger (1847-1903) a Gustav Rieger (1848-1919) převzali varhanářskou dílnu po svém otci Franzi Riegerovi (1812–1885) . Díky studiím v Německu přinesli do zaostávajícího domácího varhanářství moderní prvky. Velký úspěch sklidil jejich nástroj již na světové výstavě v Paříži v r. 1878. Firma Rieger proslula vysokou kvalitou (ale též cenou) svých výrobků. Otto Rieger byl v letech 1900-1903 starostou Krnova.
Riegerové zpočátku stavěli varhany s mechanickou trakturu, případně s využitím Barkerovy páky. Od r. 1895 začínají experimenty s pneumatickou trakturou. Nejčastějším typem vzdušnice je kuželková. Relativně dlouhou dobu trvá, než je firma obchodně zavedena i v Čechách - poměrově více zakázek získává stále na Moravě, ve Slezsku nebo v Uhrách (pobočka v Budapešti otevřena r. 1894). I proto firmu obchodně oslabí rozpad Rakousko-Uherska po 1. světové válce.
V meziválečném období již Rieger reflektuje myšlenky tzv. varhanního hnutí, kdy dispozice varhan obsahují (v duchu tradic barokního varhanářství) více rejstříků ve vyšších polohách, avšak při celkovém zachování původní romantické zvukovosti. V tomto období je vedení firmy spjato s Josefem Glatter-Götzem (1880-1948) a jeho syny.
Po r. 1945 dochází k odsunu dosavadních německých pracovníků závodu, kteří později zakládají nástupnický závod Rieger Orgelbau v rakouském Schwarzachu (funguje dodnes). Dlouholetým vedoucím zde byl Josef Glatter-Götz ml. (1914-1989). Závod v Krnově je naopak sloučen s menší varhanářskou dílnou Josefa Klosse (1885–1963) a pokračuje pod značkou "Továrna na varhany", později Rieger-Kloss .
Celkový počet nástrojů původní firmy Rieger, postavených do r. 1945, se pohybuje okolo 3000. Mezi významné dochované nástroje z raného období podniku, kdy byla stavěna ještě mechanická traktura, patří u nás např. tyto varhany: – Olomouc, katedrála sv. Václava (1886, III/50) – Praha, kostel sv. Štěpána (1887, II/25) – Terezín, kostel Vzkříšení Páně (1898, II/18)
Novější varhany jsou obvykle pneumatické – u nás např.: – Hejnice, kostel Navštívení Panny Marie (1929, II/41) (okr. Liberec) – Šternberk, kostel Zvěstování Panny Marie (1929, III/45) – Ludgeřovice, kostel sv. Mikuláše (1931, II/45) (okr. Opava) – Jablonec nad Nisou, kostel Nejsvětějšího Srdce Páně (1934, III/43)
Praha, sv. Václava (Smíchov)
Olomouc, sv. Václava, velké varhany
Brno, evang. kostel J. A. Komenského
Praha, sv. Štěpána (Nové Město)
Vrchlabí, sv. Vavřince
Frýdek, sv. Jana Křtitele
Brušperk, sv. Jiří
Město Albrechtice, Navštívení P. Marie
Kravaře, sv. Bartoloměje
Mikulášovice, sv. Mikuláše
Ostrava, Božského Spasitele, dolní varhany
Krnov, evang. kostel
Stará Voda, sv. Jakuba a sv. Anny
Znojmo, sv. Mikuláše
Choustníkovo Hradiště, Povýšení Sv. Kříže
Olomouc, Neposkvrněného početí P. Marie
Strážnice, Nanebevzetí P. Marie
Šumperk, Zvěstování P. Marie
Vítkov, Nanebevzetí P. Marie
Orlová, Narození P. Marie
Karlova Studánka, P. Marie Uzdravení nemocných
Bludov, sv. Jiří
Šternberk, Zvěstování P. Marie
Zlín, sv. Filipa a Jakuba
Olomouc, sv. Cyrila a Metoděje (Hejčín)
Hodonín, sv. Vavřince
Jablonec nad Nisou, Nejsvětějšího Srdce Páně
Litoměřice, sv. Jakuba
Kyjov, Nanebevzetí P. Marie
Velký Újezd, sv. Jakuba Staršího
Slušovice, Narození sv. Jana Křtitele
Poděkování přispěvatelům:
Lukáš Dvořák,
Jan Fejgl,
Jiří Fuks,
Michal Hanuš,
Filip Harant,
Robert Hlavatý,
Marie Jakešová,
Jaroslav Kocůrek,
Kristýna Kosíková,
Markéta Kordasová,
Jiří Krátký,
Karel Martínek,
Martin Moudrý,
Marie Prokopovičová,
Jiří Stodůlka,
Štěpán Svoboda,
Petr Vacek,
Ondřej Valenta
a další