Mikulov
kostel sv. Václava
Jihomoravský kraj
Středně velké a dobře zachovalé varhany brněnského barokního varhanáře Jana Výmoly.
| Organ builder |
VÝMOLA, Jan
(1722–1805)
|
|---|---|
| Year built |
1771
Timeline
|
| Size |
2 manuals
19 stops |
| Category |
until 1799
Baroque Baroque, Rococo, Classicist cases Mechanical action Slider windchest (Schleiflade) |
| Importance | (3/5) 3/5 |
| Catalog of organs | varhany.net |
| Web místa | |
|
Web místa
|
|
| Recordings | |
|
Recordings
|
|
| Description | Varhany mikulovského farního a kolegiátního kostela stojí v presbytáři na levém bočním kůru. Tento prostorově značně omezený kůr byl vybudován po r. 1625, kdy došlo ke vzniku mikulovské kolegiátní kapituly a následné přestavbě kostela iniciované kardinálem Františkem Dietrichsteinem (1570-1636). Důvodem umístění varhan v presbytáři byl fakt, že u západní zdi kostela již stála panská oratoř. Podle písemných dokladů v archivu kapituly byly u sv. Václava varhany již před r. 1622. V r. 1769 byl stavbou nových varhan pověřen Johann Ignaz Beck. Protože však práci nestihl dokončit v domluveném termínu, kapitula zakázku na téměř hotové varhany zrušila a svěřila ji Janu Výmolovi (1722–1805) . Ten varhany dokončil v r. 1771 za cenu 970 zlatých. Je možné, že Výmola si v Mikulově získal dobré jméno již o několik let dříve přestavbou varhan v piaristickém kostele sv. Jana Křtitele (1750, II/19) . V r. 1780 postavil Výmola ještě dvoumanuálové varhany pro mikulovskou Loretu (dnes Dietrichšteinská hrobka ), které však již r. 1784 shořely při požáru. Skříň Výmolových varhan dobře koresponduje s výtvarným pojetím kůru. Prospektové píšťaly jsou nad a pod labiem zdobeny čtyřmi výstupky ve tvaru polokřížku, což je znak typický pro brněnské varhanáře. Varhanní pozitiv je umístěn ve spodní části skříně. Zvláštností varhan je stroj pedálu, který stojí samostatně podél boční stěny místnosti se zázemím kůru. Regulační místo pedálové traktury je nezakryté a umístěné v podlaze hned za varhanní lavicí. Hrací stůl vestavěný do zadní části varhanní skříně v současnosti neumožňuje výhled k oltáři. Skříň stojí na rozhraní prostoru kostela a místnosti se zázemím kůru, kde sedí varhaník. Z pozice hráče zní tedy nástroj poněkud suše. Rejstříková táhla jsou kompaktní a mají lehký chod. Zajímavostí rejstříkové dispozice je Kvintadena 4' , která se ve čtyřstopé poloze vyskytuje u barokních varhan spíše ojediněle – např. v kostele Nejsvětější Trojice v Drnholci (1780, II/22) nebo u sv. Mořice v Olomouci (1745, V/95) . Klaviatury manuálů i pedálu jsou nepůvodní. Varhany byly opraveny před r. 1971 Karlem Zadákem. Došlo při tom k zakrytí původních názvů rejstříků a připevnění štítků s jejich českými ekvivalenty a byly rovněž prohozeny manuály hlavního stroje a pozitivu (hlavní stroj byl původně ovládán z II. manuálu). Přetahovací manuálová spojka nyní vyžaduje nalezení přesné polohy, jinak dochází k přiznívání tónů. Další oprava a restaurátorský průzkum varhan proběhly v r. 1998. Ačkoli varhany nikdy nebyly celkově restaurovány, jsou ve velmi dobrém stavu, schopné liturgického i koncertního využití. Ladění je rovnoměrné. Navzdory umístění v presbytáři kostela znějí varhany i v kostelní lodi poměrně plně. |
|
Description
Varhany mikulovského farního a kolegiátního kostela stojí v presbytáři na levém bočním kůru. Tento prostorově značně omezený kůr byl vybudován po r. 1625, kdy došlo ke vzniku mikulovské kolegiátní kapituly a následné přestavbě kostela iniciované kardinálem Františkem Dietrichsteinem (1570-1636). Důvodem umístění varhan v presbytáři byl fakt, že u západní zdi kostela již stála panská oratoř. Podle písemných dokladů v archivu kapituly byly u sv. Václava varhany již před r. 1622. V r. 1769 byl stavbou nových varhan pověřen Johann Ignaz Beck. Protože však práci nestihl dokončit v domluveném termínu, kapitula zakázku na téměř hotové varhany zrušila a svěřila ji Janu Výmolovi (1722–1805) . Ten varhany dokončil v r. 1771 za cenu 970 zlatých. Je možné, že Výmola si v Mikulově získal dobré jméno již o několik let dříve přestavbou varhan v piaristickém kostele sv. Jana Křtitele (1750, II/19) . V r. 1780 postavil Výmola ještě dvoumanuálové varhany pro mikulovskou Loretu (dnes Dietrichšteinská hrobka ), které však již r. 1784 shořely při požáru. Skříň Výmolových varhan dobře koresponduje s výtvarným pojetím kůru. Prospektové píšťaly jsou nad a pod labiem zdobeny čtyřmi výstupky ve tvaru polokřížku, což je znak typický pro brněnské varhanáře. Varhanní pozitiv je umístěn ve spodní části skříně. Zvláštností varhan je stroj pedálu, který stojí samostatně podél boční stěny místnosti se zázemím kůru. Regulační místo pedálové traktury je nezakryté a umístěné v podlaze hned za varhanní lavicí. Hrací stůl vestavěný do zadní části varhanní skříně v současnosti neumožňuje výhled k oltáři. Skříň stojí na rozhraní prostoru kostela a místnosti se zázemím kůru, kde sedí varhaník. Z pozice hráče zní tedy nástroj poněkud suše. Rejstříková táhla jsou kompaktní a mají lehký chod. Zajímavostí rejstříkové dispozice je Kvintadena 4' , která se ve čtyřstopé poloze vyskytuje u barokních varhan spíše ojediněle – např. v kostele Nejsvětější Trojice v Drnholci (1780, II/22) nebo u sv. Mořice v Olomouci (1745, V/95) . Klaviatury manuálů i pedálu jsou nepůvodní. Varhany byly opraveny před r. 1971 Karlem Zadákem. Došlo při tom k zakrytí původních názvů rejstříků a připevnění štítků s jejich českými ekvivalenty a byly rovněž prohozeny manuály hlavního stroje a pozitivu (hlavní stroj byl původně ovládán z II. manuálu). Přetahovací manuálová spojka nyní vyžaduje nalezení přesné polohy, jinak dochází k přiznívání tónů. Další oprava a restaurátorský průzkum varhan proběhly v r. 1998. Ačkoli varhany nikdy nebyly celkově restaurovány, jsou ve velmi dobrém stavu, schopné liturgického i koncertního využití. Ladění je rovnoměrné. Navzdory umístění v presbytáři kostela znějí varhany i v kostelní lodi poměrně plně. |
|
J. P. Sweelinck: Mein junges Leben hat ein End, SwWV 324
(Markéta Kordasová, 2025)
Detailed interactive view
Simple view
Hlavní stroj (C-c3, krátká oktáva) Principal 8' Salicional 8' Flöte 8' Oktava 4' Gamba 4' Quintaden 4' Quinta 2 2/3' Oktava 2' Quinta (repetuje na c2) 1 1/3' Mixtura 4× 2/3'
Positiv (C-c3, krátká oktáva) Copula maior 8' Principal 4' Copula minor 4' Oktava 2' Mixtura 2× 1 1/3'
Pedál (C-a, krátká oktáva, 12 tónů) Subbas 16' Principalbas 8' Octavbas 4' Cornett 2× 2 2/3'
Manuálová přetahovací spojka
Zdroj: Sehnal, Jiří. Barokní varhanářství na Moravě. Vydání první. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2003-2018. 3 svazky. Prameny k dějinám a kultuře Moravy; č. 9, 10. Monografie. ISBN 80-7275-042-9. (2. díl, str. 239)
Doubravník, kostel Povýšení sv. Kříže (Výmola, 1761, II/18)
Nová Říše, kostel sv. Petra a Pavla (Semrád, 1765, II/23)
Mikulov, kostel sv. Václava (Výmola, 1771, II/19)
Drnholec, kostel Nejsvětější Trojice (Silberbauer, 1780, II/22)
Častolovice, kostel sv. Víta (ŠPANĚL, Jiří st., 1795, II/14)
- Sehnal, Jiří. Barokní varhanářství na Moravě. Vydání první. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2003-2018. 3 svazky. Prameny k dějinám a kultuře Moravy; č. 9, 10. Monografie. ISBN 80-7275-042-9. (2. díl, str. 239 a další; 1. díl)
- Koudela, Miroslav, 2007. Mikulovský kostel sv. Václava v proměnách staletí. RegioM ...: zpravodaj Regionálního muzea v Mikulově. [1992]-. Mikulov: Regionální muzeum v Mikulově, [1992]-. ISSN 1211-5800. (2007) Dostupné z: https://www.rmm.cz/regiom/2007/06_kostel.pdf