BURKHARDT, Leopold - varhanář

BURKHARDT, Leopold (1673–1741)
Loket (Karlovarský kraj)

O stylovém vývoji našeho varhanářství více zde.

Místo narození	Pernink
Místo úmrtí	Loket
Kategorie	do 1799 Barokní
Význam	(4/5) 4/5
Katalog varhanářů	varhany.net
Významné varhany	Úterý, kostel sv. Jana Křtitele (1725, I/10) Kladruby, kostel Nanebevzetí Panny Marie (1726, II/24) Planá u Mariánských Lázní, kostel sv. Anny (1730, II/16) Zobrazit vše 3 Časová osa Srovnat velikost
Významné varhany Úterý, kostel sv. Jana Křtitele (1725, I/10) Kladruby, kostel Nanebevzetí Panny Marie (1726, II/24) Planá u Mariánských Lázní, kostel sv. Anny (1730, II/16) Zobrazit vše 3 Časová osa Srovnat velikost
Související varhanáři	Starkové (17.–18. stol.)
Popis	Významný loketský varhanář. Vyučil se u Abraháma Starka. Jeho nejslavnějším dílem je nástroj v klášterním kostele v Kladrubech, na jehož skříni spolupracoval s proslulým architektem Santinim. Mezi další zachovalé nástroje patří jednomanuálové varhany v kostele Narození sv. Jana Křtitele v Úterý (okr. Plzeň-sever). Burkhardt při návrhu rejstříkových dispozic spolupracoval s hudebním teoretikem Mauritiem Vogtem (1669-1730), výsledkem čehož byla (dnes již pozměněná) rejstříková dispozice varhan v kostele sv. Jana Křtitele v Manětíně (1716, II/13, okr. Plzeň-sever). Dispozice byla charakteristická dělením některých rejstříků na bas a diskant, velkým zastoupením nižších (osmistopých) rejstříků a velmi slabě obsazeným pozitivem.
Popis Významný loketský varhanář. Vyučil se u Abraháma Starka. Jeho nejslavnějším dílem je nástroj v klášterním kostele v Kladrubech, na jehož skříni spolupracoval s proslulým architektem Santinim. Mezi další zachovalé nástroje patří jednomanuálové varhany v kostele Narození sv. Jana Křtitele v Úterý (okr. Plzeň-sever). Burkhardt při návrhu rejstříkových dispozic spolupracoval s hudebním teoretikem Mauritiem Vogtem (1669-1730), výsledkem čehož byla (dnes již pozměněná) rejstříková dispozice varhan v kostele sv. Jana Křtitele v Manětíně (1716, II/13, okr. Plzeň-sever). Dispozice byla charakteristická dělením některých rejstříků na bas a diskant, velkým zastoupením nižších (osmistopých) rejstříků a velmi slabě obsazeným pozitivem.