O varhanách

Varhany jsou starobylý klávesový nástroj, tradičně spjatý s církevním prostředím.
Jelikož zvuk varhan vzniká chvěním vzduchu v píšťalách, řadíme varhany mezi aerofony.

Základní přehled o varhanách a jejich stavbě získáte např. v článku Co jsou to varhany (web Svatovítské varhany).
Podrobnější informace najdete v literatuře.

V České republice se podle odhadů nachází až 10 tisíc varhan. Jsou situovány nejen v kostelích, nýbrž i v koncertních sálech či školách. Mnoho z nich naléhavě vyžaduje opravu.

Stylový vývoj varhan v českých zemích

Varhany svojí zvukovou, konstrukční a výtvarnou povahou vždy podávají svědectví o době, kdy byly postaveny. Řada historických nástrojů byla v pozdějších letech přestavěna nebo zcela zanikla. I tak se na území České republiky náchází velký počet vzácných varhan, ojedinělý i v evropském měřítku.

Renesanční varhanářství

Počátky varhanářství u nás sahají až do středověku. Prvními dochovanými nástroji jsou však až varhany renesanční, z nichž nejstarší se nachází v kostele Nejsvětější Trojice ve Smečně (neznámý varhanář, 1587).

Barokní varhanářství

Vzestup církve a rozvoj sakrálního umění dává v období baroka vzniknout tzv. zlatému věku varhan. Stavbě varhan se věnují špičkové varhanářské dílny, často vícegenerační a koncentrované do varhanářských center (Praha, Brno, Loket, Králíky…)

Stylově se naše barokní varhany řadí k jihoněmeckému varhanářství, což je dáno příslušností českých zemí k německojazyčným katolickým oblastem. Oproti severoněmeckým varhanám, které se vyvinuly v kontaktu s protestantskou bohoslužbou, jsou jihoněmecké nástroje obecně menší a mají menší tónový rozsah (tzv. krátkou oktávu). Vykazují také výrazně menší podíl jazykových rejstříků a jejich pedál je omezen na basovou funkci (nevede vlastní melodii). Charakteristice jihoněmeckých nástrojů odpovídá varhanní hudba pro ně napsaná. Interpretovat skladbu napsanou pro jiný typ nástroje na nich lze jen s obtížemi – např. hudba J. S. Bacha, napsaná pro severoněmecký typ varhan, často překračuje tónový rozsah a barevné možnosti jihoněmeckých varhan.

Z hlediska konstrukce používá naše barokní varhanářství výhradně mechanickou trakturu a zásuvkovou vzdušnici.

Varhanářství v Čechách

Za vrchol barokního varhanářství u nás bývá považováno dílo zakladatele loketské varhanářské školy Abraháma STARKA. K jeho nejslavnějším dochovaným nástrojům patří varhany v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Plasech (Abrahám Stark, 1688) a o něco menší varhany v kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Zlaté Koruně (Abrahám Stark, 1699).

Z varhanářů působících v Praze jmenujme Heinricha MUNDTA, stavitele mimořádně vzácných varhan v kostele Matky Boží před Týnem v Praze (Mundt, 1673) nebo Tomáše SCHWARZE.

Řadě cenných nástrojů dala vzniknout králická varhanářská dílna.

K dalším střediskům barokního varhanářství v Čechách patří:

  • Vrchlabí – rod Tauchmannů
  • Tachov – rod Gartnerů
  • Čistá – rod Guthů
Varhanářství na Moravě

Na Moravě byli nejvíce ceněni varhanáři brněnští. Mistrovství nejslavnějšího z nich, Jana Davida SIEBERA, reprezentuje největší dochovaný nástroj jeho dílny – varhany v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Polné (Sieber, 1708). Na Sieberovu tradici navázal pozdně barokní varhanář Jan VÝMOLA. Jeho největším dochovaným nástrojem jsou varhany v Dubu nad Moravou (Výmola, 1768).

Do moravského varhanářství se nesmazatelně zapsal slezský varhanář Michael ENGLER, a to stavbou velkých varhan v kostele sv. Mořice v Olomouci (Engler, 1745).

Mezi další varhanářská centra patří:

  • Znojmo
Varhanářství v Českém Slezsku

V Českém Slezsku bychom našli 2 varhanářská centra:

  • Andělská Hora – rod Staudingerů
  • Opava

Žádné z velkých třímanuálových varhan postavených na našem území v době baroka se bohužel nedochovaly v nezměněné podobě. V tomto ohledu je vhodné připomenout třímanuálové varhany brněnského varhanáře Jana Davida Siebera, které postavil pro kostel sv. Michala ve Vídni, a které se podařilo restaurovat do původní podoby.

Varhanářství v letech 1800–1860

V rámci josefínských reforem je na konci 18. století zrušena řada klášterů a nastává úpadek církevní hudby. Začátek 19. století je navíc ve znamení napoleonských válek a na ně navazujících ekonomických těžkostí. Tyto skutečnosti vedou i k úpadku varhanářského řemesla. Společenskou pozornost poutá především symfonická hudba a objevují se pokusy připodobnit zvukovost varhan orchestrálnímu ideálu. Mnozí varhanáři začínají jako samouci, vzdělaní pouze studiem existujících nástrojů.

Varhany tohoto období se označují jako pozdně barokní, případně raně romantické. Konstrukčně stále vycházejí z osvědčených barokních principů, začínají však upřednostňovat temnější zvuk docílený častým disponováním rejstříků v nižších polohách, což varhany přibližuje zvukovému ideálu symfonického orchestru.

Varhanáři

Nejhodnotnějším dochovaným nástrojem tohoto období jsou varhany zámeckého kostela Nejsvětější Trojice v Rychnově nad Kněžnou (Španěl, 1843).

Schopným varhanářem samoukem byl František SVÍTIL (Nové Město na Moravě). Dalšími plodnými moravskými varhanáři tohoto období byl Franz HARBICH (Brno) nebo Johann Neusser (Nový Jičín). Z českých varhanářů uveďme Josefa GARTNERA, který pečoval o pražské barokní varhany nebo Josefa PREDIGERA, jehož majestátní nástroj v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Praze-Karlíně (1863) se bohužel v původní podobě nedochoval.

Varhanářství v letech 1860–1945

Nastupující průmyslová revoluce se postupně promítá do stavby varhan.

ČLÁNEK JE VE VÝSTAVBĚ...