Produktivní moravský varhanář 2. čtvrtiny 19. století. Působil zejména na venkově. Byl vychován jako evangelík, později přestoupil ke katolictví. Zpočátku se živil tkalcovstvím a s varhanářstvím začal až později jako samouk, což bylo pro jeho dobu, kdy zájem o kvalitní varhanářství opadal, typické. Zřejmě i díky tomu, že nebyl vyučen, pracoval za relativně nižší cenu.

Varhany stavěl v klasickém stylu vycházejícím z barokních tradic, snad proto, že právě ze vzorů existujících barokních varhan jako samouk vycházel. Tato konzervativnost se projevuje i v klasicistním vzhledu jeho skříní a ve stavbě pozitivu umístěného dle barokních tradic v zábradlí kůru. S úspěchem stavěl menší jedno- a dvoumanuálové varhany.

Z dodnes zachovalých nástrojů jmenujme např. jednomanuálové varhany v kostele sv. Václava v Trpíně (1840, I/10, okr. Svitavy), které byly restaurovány r. 2008, nebo dvoumanuálové v kostele sv. Petra a Pavla v Batelově (1841, II/16, okr. Jihlava). Největším Svítilovým nástrojem jsou dvoumanuálové varhany pro brněnský kostel sv. Jakuba, vestavěné do skříně Jakuba Ryšáka (†1693). V tomto případě již konstrukční složitost varhan přesahovala varhanářovy schopnosti.

Varhanářství se věnoval i Svítilův syn František Svítil mladší (1836-1890), který postavil např. varhany v evangelickém kostele v Olešnici na Moravě (1868, I/12, okr. Blansko).